Jednání ministra dopravy s odbory a otázky k řešení
V úterý 28. srpna je naplánována další schůzka ministra dopravy s odborovými centrálami, působícími na Českých drahách (ČD). Z webu Ministerstva dopravy jde zároveň vyčíst, že zatím nedošlo k nominaci Jana Štrofa co by nového politického náměstka ministra dopravy, člena ANO a dosavadního vedoucího kanceláře předsedy sněmovny Radka Vondráčka (ANO).
I když se mírní rétorika ve vztahu k vedení ČD, objevují se zavádějící a velmi nebezpečné mediální výstupy, jako např. článek z 23. srpna v MF Dnes „Celé vedení odvolat nejde“, který je rozhovorem s předsedou Dozorčí rady ČD (DR ČD) panem profesorem Moosem.
Z rozhovoru v MF Dnes vyplývá, že členové dozorčí rady nyní studují zprávu o stavu ČD a snaží se vyhodnotit stav jejich úseků. Padla zároveň informace, že se nemůže stát, aby nedošlo k žádným změnám v managementu ČD, protože už se ví, kde je třeba provést změny ve fungování ČD. Pan profesor Moos mluví o úkolu z řídícího výboru, který musí dozorčí rada splnit, bagatelizuje ohrožení ratingu ČD s odkazem na „vysoký rating České republiky“ a přestože v rámci působení v DR ČD ručí svým majetkem, v následujících pasážích vyjadřuje, že by si ČD měly „vypouštět svůj rybník“. Je prezentována údajná mylná představa železničních odborářů, že by vedení ČD nemělo na liberalizaci jakkoliv spolupracovat. Za odbory je třeba připomenout, že vyzývají Ministerstvo dopravy k řešení liberalizace a zajištění síťovosti od roku 2014, velmi intenzivně od roku 2016. Odbory mají zcela jednoznačně za to, že problematiku liberalizace nemůže řešit národní dopravce, ale právě a jen Ministerstvo dopravy ČR (MD ČR), které doposud nevytvořilo férové podmínky pro soutěže. Není věcí managementu ČD, ale je odpovědností MD ČR, aby se vyřešily zejména závazky ČD vyplývající ze zákona, přinášející celou řadu povinností, které ostatní dopravci nemají. Např. vybírat dodavatele vozidel a tedy svého hlavního výrobního prostředku pouze v souladu se zákonem č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek, kdy ostatní dopravci tuto povinnost nemají. Naopak jako chvályhodné se jeví počínání stávajícího managementu ČD, který se snaží jednat s péčí řádného hospodáře a nabízí ministerstvu svůj roky budovaný komplexní systém odbavení cestujících, který má zaimplementovány všechny integrované dopravní systémy v ČR a umožňuje vydávat jízdní a rezervační doklady z a do všech stanic, a to nejen na území ČR, ale i v i zahraničí. Tento systém navíc umí integrovat i tarify ostatních dopravců. Ministerstvo tedy nemusí nic vymýšlet a je pouze na něm, aby se s ČD na využití systému dohodlo. Ale MD ČR o tom nechce slyšet a raději hodlá nalít více než 200 mil. Kč do svého podniku CENDIS, s. p. a do Státní tiskárny cenin, s. p., přičemž zde nejsou žádné záruky, jak a kdy bude systém fungovat. Využitím systému státní akciové společnosti ČD by se přitom vyřešila otázka potřebného zajištění síťovosti a problematika clearingu tržeb.
Samostatnou otázkou jsou potom pseudo poptávková řízení s akcentem pouhé ceny dopravního výkonu na 1 km, ke kterým postoj MD ČD v podstatě nabádá kraje, takže díky tomu není třeba zohlednit ani zabezpečovací zařízení jednotlivých tratí, do kterých se investovaly evropské prostředky a došlo k jejich zmaření, když se na železnici dostávají vozidla bez odpovídajícího komunikačního zařízení a dochází k výraznému zhoršení bezpečnosti.
Nelze zpochybnit právo vlastníka společnosti – státu prostřednictvím řídícího výboru a následně dozorčí rady ČD provádět změny v managementu ČD, ale tyto musejí být doprovázeny jasnou strategií a vizí, jak mají ČD vypadat, kam mají směřovat a co se od nich očekává. Pokud někdo dopředu veřejně hovořil o odvolání představenstva ČD, jde určitě o stabilitu firmy a zajímá to věřitele ČD a přirozeně i ratingovou agenturu Moody´s.
Ze strany pana ministra dopravy padla na posledním jednání výzva, aby se zaklínadlo rating společnosti nepřeceňovalo, protože důvěra věřitelů spočívá hlavně v tom, že za závazky státní akciovky 100% ručí stát. To byla zcela nepravdivá informace, protože stát za žádné stávající závazky ČD neručí.
Stabilita managementu a vztah majitele ke společnosti jsou celkem zásadními kritérii hodnocení. ČD už několik let drží stabilní rating Baa2, což je dva stupně od spekulativního pásma. Toto hodnocení bylo naposledy potvrzeno letos v červnu, přičemž rating má stabilní výhled. Jakékoliv zhoršení ratingu by mohlo znamenat výrazné zvýšení nákladů na úroky z úvěrů a dluhopisů.
Ve 2. pololetí 2018 nastává pro ČD kritická doba, neboť řeší splatnost 8 miliard CZK (300 mil. EUR) dluhopisů veřejně obchodovatelných a splatných v červnu 2019. To představuje novou emisi veřejně obchodovatelných dluhopisů v Londýně a do konce roku 2019 nastavit proces (mandátní banky, advokáti, informační memorandum, roads shows po Londýně, Frankfurtu nad Mohanem, Curychu, Vídni apod.). Pokud se neuspěje, hrozí deflaut, resp. bankrot ČD a rozprodej dceřiných firem, o což možná zájmovým skupinám okolo Vlády ČR a soukromých dopravců jde. Paralelně lze připomenout případ Českých aerolinií, ze kterých se postupně a ostudně stal spíše aeroklub.
Jindřich Berounský
Svaz odborářů služeb a dopravy